Gilles Peterson
objevuje "Amplified"

DJ, šéf labelu a všestranný hudební hromosvod Gilles Peterson je často označován za "tastemakera", a i když je tento popis jistě výstižný, jen naznačuje hloubku vztahu tohoto rodilého Francouze z Londýna k hudbě. Jako teenager vedl vlastní pirátské rádio, koncem osmdesátých let založil dvojici nesmírně vlivných nahrávacích společností, v současnosti řídí třetí label a dva hudební festivaly a jeho moderátorské povinnosti na BBC Radio 6 a jeho vlastní Worldwide FM jsou posledním ze tří a půl desetiletí vysoce postavených DJských vystoupení. Gilles je hledač pokladů, který se chce podělit o své celosvětové, jazzem a funky prosycené bohatství s každým, kdo má otevřenou mysl. Jen málo lidí se zasloužilo o formování našeho hudebního vkusu.

Peterson dospíval ve zlaté éře poloviny a konce sedmdesátých let, kdy disco a punk otřásaly světem a kdy ho zaujaly soulové tóny jako "What You Won't Do for Love" Bobbyho Caldwella nebo "I Am" skupiny Earth, Wind & Fire. Začal objevovat svět jazzu, funku a soulu a chodil do malých londýnských klubů - většinou to byly hospody nebo zadní místnosti barů -, kde se tyto tóny hrály.

"Ty kluby byly skvělé," říká. "A publikum bylo také různorodé, směsice všech kultur. To bylo na té hudbě to nejskvělejší - byla to ta nejvíc multirasová věc, která existovala. A pro mě jako kluka žijícího na předměstí to bylo všechno tak vzrušující. Bylo nám čtrnáct nebo patnáct let, chodili jsme do těchto podniků, stáli v rohu, poslouchali DJe, kteří hráli ty desky dovezené z Ameriky, a my se od nich učili."

Jeho nutkání sdílet hudbu ho přivedlo k nelegálnímu vysílání jako pirátského DJe. "Chtěl jsem propagovat hudbu, kterou nikde jinde neuslyšíte. V těch letech byl britský hudební duch velmi rock'n'rollový. Takže pokud jste měli rádi soul nebo jazz-funk, už jste byli outsider, protože to nebyl hlavní proud. Měli jste pocit, že jste součástí tajné společnosti."

Jen málokdo v hudební branži může tvrdit, že se mu podařilo kodifikovat nový žánr, ale Petersonovi se to podařilo, když spolu s kolegou DJem Chrisem Bangsem přišel s termínem "acid jazz" - vtipnou hříčkou na téma "acid house" - jako způsob, jak se vymanit z tradičnější jazzové sítě. "Acid jazz byl pro nás škatulkou, do které jsme mohli naházet všechny naše bláznivé eklektické představy o tom, co by jazz mohl být," vysvětluje. Jako nahrávací společnost Acid Jazz prosazoval tento přístup vedený DJi a se svým následným labelem Talkin' Loud hostil mimo jiné Galliana, Incognito, Young Disciples a Roni Size & Reprazent.

Jeho třetím a současným vydavatelstvím je Brownswood a je jasné, že tento label je hnací silou. "Část mého já se hodně zabývá podepisováním smluv s umělci a jejich rozvojem," vysvětluje. "a jako člověk z rádia cítím zodpovědnost za to, že alespoň 70 procent hudby, kterou hraji, by mělo být nových, protože tito umělci to potřebují." Ať už jako šéf labelu, nebo jako DJ, jeho nadšení pramení z toho, že umělci, které objevil, stoupají nahoru a daří se jim. "Součástí mé radosti je vidět, jak se skupinám, které jsem oslavil velmi brzy, daří celosvětově. Je to trochu jako vsadit peníze na koně."

Ať už posloucháte demosnímky nebo vybíráte hudbu do jeho pořadu, skvělý zvuk je zásadní. "Na chvíli jsem propadl zlozvyku poslouchat hudbu ve špatných sluchátkách a přes reproduktory notebooku," přiznává, "a poslech hudby se začal podobat práci." Gilles se naštěstí chytil a znovu začal trvat na nejvyšší kvalitě zvuku. Je to podle něj otázka úcty k umělcům: slyšet jejich dílo tak čistě, jak bylo zamýšleno.

Vzpomíná, jak před několika lety prožil se svou matkou okamžik čistých emocí, když ve studiu slyšel zvuk s vysokou věrností. "Přijela na návštěvu a já jsem si s ní chtěl užít chvíli, a tak jsem pustil Take Five od Davea Brubecka. A během sóla na bicí jsme s maminkou zažili to nejúžasnější spojení - prostě kouzelný okamžik, kdy zavřete oči a posloucháte zvuk."

V poslední době se Peterson zabývá hudbou Guadalupe a Martiniku a nejrůznějšími jihoamerickými scénami. "Poslouchal jsem například hodně brazilské hudby ze severovýchodu, která je tak odlišná od toho, co se děje v jiných částech země." A zůstává optimistou, že si tyto lokalizované scény zachovají svou identitu navzdory našemu stále se zmenšujícímu světu. "Lidé objevují věci, které jsou hlubší než kdy jindy. Hledají ty nejautentičtější a nejskutečnější věci, které existují, a nacházejí je."

Po třech a půl desetiletích zůstává Peterson jedním z nejuznávanějších hudebních jmen. Díky neustálému vytížení DJingem jsou jeho zvídavost a kurátorské schopnosti stejně silné jako dřív. "Je to jako být sommeliérem nebo šéfkuchařem," říká. "Musíte dál jíst a dál pít - nemůžete si jen tak dát tři roky pauzu a pořád být v nejlepší formě. Věřím svým uším, protože moje uši nikdy nepřestaly pracovat."